„Když jsem poslouchala svoje tělo, šlo to líp a bylo to rychlejší“. Porodní příběh Magdy R. o jejím třetím porodu a zároveň prvním porodu bez epidurálu.

S radostí s vámi sdílím další rozhovor ze série pozitivních porodních příběhů. Tentokrát jsem mluvila s Magdou R., která sdílí o svém třetím těhotenství a svém třetím porodu.

Dozvíte se, co konkrétně jí pomohlo během jejího třetího porodu, který byl zároveň první, kdy nevyužila epidurální anestezii. Magda mi pro vás také nasdílela své zkušenosti z prvního porodu, který byl čistě vedený a zásahový a přinesla tak autentické srovnání zásahového porodu vedeného zvenčí zdravotnickým personálem a přirozeného porodu, který si vede žena sama.

Přeji příjemné a inspirativní čtení.

Pamatuješ si ještě na své představy o porodu ještě předtím, než ses na něj začala připravovat? Vzpomínáš si na ten stav mezi druhým a třetím porodem?

---

No takhle, já jsem vlastně u toho druhého porodu měla dulu. Takže nějaké představy jsem měla už u toho druhého porodu. Chtěla jsem přirozený chod, že si to budu regulovat sama, že budu vnímat své tělo… Ale ta dula mě nepřipravila úplně tak, jak jsem si představovala. Sice ten porod proběhl nádherně, byl rychlý, ale věděla jsem, že ten třetí chci mít ještě trochu jinak. U třetího jsem si vybrala k doprovodu svou (komunitní) porodní asistentku, která vedla ten porod a během těhotenství mě i vyšetřovala, takže to už byl vlastně ten poslední krok. Ve finále vlastně ta porodní asistentka byla i ve formě duly.

---

S jakým záměrem ses teda přidala na můj kurz těhotenské jógy?

---

Abych si ulevila a abych se uvolnila – jak od starších dětí, které už byly doma… Zároveň, protože mě bolely záda – takže jsem chtěla přidat to uvolnění a nějaký příjemný pohyb.

---

A měla jsi tam nějaký záměr v souvislosti s porodem? Chtěla ses pomocí jógy připravit i na porod?

---

To jsem ani nevěděla, že mi to může vyloženě pomoct k tomu porodu. Spíš ta primární myšlenka byla toho pohybu v těhotenství.

---

Co tě na kurzu překvapilo? Bylo tam něco, co tě překvapilo, co jsi nečekala?

---

Asi to napojení na sebe, že tam se člověk tak uvolní, že fakt začne vnímat sám sebe. To mě překvapilo asi nejvíc.

---

Dařilo se ti to během kurzu – vnímat sama sebe?

---

V těhotenství mi každý pořád říkal, že budu mít chlapečka, protože Anežka bylo naše třetí překvapení, nevěděla jsem, co čekám. A musím říct, že vlastně díky tady téhle myšlence, že se máme napojit na to své tělo, na to miminko a vizualizovat si ho… Já jsem tam prostě viděla a cítila holčičku. A když jsem porodila, opravdu to byla ta holčička… prostě jsem cítila, že to ta holčička je a byla.

---

To je krásné. A jak se těhotenská jóga propsala do tvého konkrétního dne? Co jsi začala dělat, nebo co jsi naopak přestala dělat, nebo jak ses díky józe cítila?

---

Vlastně používat ten masážní balonek, ten červený, co jsme si u tebe mohli koupit. Takže to mi hodně pomohlo i na nohy. Dělala jsem si s ním vlastně i masáž zad. Takže to mi pomohlo a to jsem fakt dělala každý den. Teď už to nedělám sice každý den, ale pořád se tím míčkem masíruju, když si vzpomenu.

---

A jak se postupně proměňoval tvůj vztah k porodu, tvůj pocit vůči porodu, který tě čekal? Pokud se během toho kurzu – protože ty jsi chodila vlastně návazně na dva kurzy za sebou – něco proměňovalo. Byla tam nějaká proměna?

---

Proměna asi ani ne, protože šla jsem do něčeho, co už takzvaně znám. Nebyl to ani první, ani druhý porod, už to byl třetí. Už jsem nějakou tu představu, jak to vlastně probíhá a co vlastně chci, měla, takže tam takový úplně nějaký aha moment nenastal.

---

A jak se těhotenská jóga a ta pohybová příprava promítla potom do tvého samotného porodu?

---

Ta příprava byla hodně důležitá. Pomohlo mi, jak to dýchání, které jsme vlastně nacvičovali a zároveň i s tím pohybem. Od tebe jsme měli takovou tu průpravu, jak projít tou kontrakcí. Poslouchat sebe. Zároveň vlastně ten pohyb, jak na tom míči, tak jak si ulevit při kontrakcích. Tady tyhle pohyby z jógy jsem se snažila při porodu dělat. Šla jsem cíleně po těch pohybech, které jsme se učili.

---

Pamatuješ si na něco během toho porodu samotného, něco konkrétního, co ti fakt pomohlo?

---

To bručení. Takové to, že když mám tlačit, tak u toho výdechu si mám hluboce mrčet, že to prostě víc otvírá tu pánev a pánevní dno. Tady na tohle jsem asi myslela při celé finální fázi toho porodu.

---

Během porodu téměř vždy nastane nějaká krize, objeví se fakt těžká chvíle, kdy má žena pocit: “tyjo, tak teď už to nedám, nebo teď už to je tak náročné!” Co ti během té krize u porodu pomohlo?

---

Teď jsem si vzpomněla. Já jsem s sebou měla vlastně i ty afirmace. Takže ta moje porodní asistentka, mi je vlastně četla. Když jsem třeba byla ve sprše a prodýchávala jsem si ty kontrakce, ona mi je četla a já jsem si je v duchu ještě taky pro sebe opakovala, tak to mě taky ještě vedlo.

---

Ty jsi mi předtím říkala, že jsi vlastně při třetím porodu poprvé porodila bez epidurálu. A jak si to tentokrát zvládla nebo jak k tomu došlo?

---

Došlo k tomu tak, že vlastně nejenom ta jóga mi k tomu pomohla – více jsem si uměla zvědomit a napojit se na svoje tělo… Tak zároveň i ta moje porodní asistentka mi hrozně pomohla. Cítila jsem, že to zvládnu, měla jsem takové to ujištění, že jo, zkusíme to. A tím, že jsem měla tu její podporu a zároveň jsem už věděla, co mám dělat, tak jsem si říkala, jo, já to prostě dám. Takže asi to nastavení v hlavě mi pomohlo. A musím říct, že přece jenom Anežka byla fakt velká, ona měla 4,3 kg a 53 cm. A ač byla fakt z těch mých dětí největší, tak ten porod prostě proběhl úplně krásně hladce. Já jsem si ji vlastně i sama chytila.

---

To je krásné. A jakou pozici jsi využila?

---

V kleče. Já jsem vlastně na jedné noze klečela a druhou jsem měla vytaženou.

---

To je krásné. Ty máš vlastně z prvního porodu zkušenost se zásahovým porodem, že?

---

Jo, ten první byl vlastně čistě vedený porodní asistentkou z nemocnice a tam byl i nastřih. Tam jsem ležela na zádech. Já jsem i cítila, že jakoby nemůžu tu hlavičku vytlačit, i když ta první dcera byla nejmenší ze všech dětí. Takže potom jsem už věděla, že takhle rodit už nikdy nechci.

---

Zvládla bys nějak popsat ten rozdíl mezi zásahovým a přirozeným porodem? Pro ženy, které vlastně neznají nebo si neumí představit ten rozdíl. Jak bys to popsala, jak jsi to vnímala?

---

U toho zásahového porodu ti oni říkají, dýchejte a teďka tlačte atd. Ale když jsem se mohla soustředit sama na sebe, na to, kdy vlastně já chci tlačit nebo kdy mě to nutí na tlačení, tak to bylo mnohem intenzivnější a šlo to líp. Cítila jsem, že opravdu ještě mám tu sílu pořádně zatlačit. Šlo to rychleji a bylo to i příjemnější. Neříkám, že porod je příjemná věc. Ale u toho porodu vedeného zvenčí a když jsem ležela na zádech, tak to bylo takové dovnitř ven, dovnitř ven a já jsem nevěděla, kdy mám dýchat, kdy mám tlačit. A i když jsem ty kontrakce cítila, tak jsem v tom docela plavala a asistentka pak řekla, že udělá nástřih, aby už jsem to měla za sebou – tak tohoto mi asi bylo nejvíc líto, že jsem fakt podlehla tady tomuhle.

---

Jako laktační poradkyně si všímám, že ten zásahový porod má dopady pak i na poporodní období (Poznámka M.M.: například po nástřihu má žena sníženou pohyblivost, protože ji každý pohyb bolí, což ovlivňuje schopnost spontánně kojit)…. Vnímala si i tohle, že když vlastně ten porod byl zásahový, tak to poporodní období bylo nějaké a když byl přirozený, tak to poporodní období bylo jiné?

---

Já úplně nevím, jestli to může být tímhle tím, protože celkově to první těhotenství, první porod, i šestinedělí a kojení – všechno bylo nové. Vlastně tam se mi třeba nepovedlo u té první dcery kojit a už u toho druhého syna jsem věděla, že prostě kojit chci, i kdybych šla pomalu přes mrtvoly, ale nemusela jsem… Měli jsme krize, ale už jsem měla různé ty podpůrné skupinky, načetla jsem si o tom více, jak to vlastně dělat jinak.

Tím pádem už to bylo jiné. A musím říct, že od porodu, kdy jsem rodila první dceru, potom syna, musím říct, že i nemocnice prošla strašně velkou změnou. Řekla bych, že se to hodně proměnilo – co se týče vedení porodu, tak i vnímání maminky, rodičky, potřeb toho dítě, že je čím dál tím více je možné například ten přirozený porod.

---

Stačí se podle tebe tedy spoléhat na to, že v porodnici už teď jsou progresivnější? Co bys doporučila ohledně přípravy na porod ženám – prvorodičkám nebo druhorodičkám, co nemají dobrou zkušenost?

---

Ne. Určitě je lepší si hledat i jiné zdroje a jiné lidi, kteří jim pomůžou. Mě pomohla jak ta dula u druhého porodu, tak mi pomohla vlastně ta pohybová příprava na józe a moje osobní porodní asistentka u třetího porodu. Sice jsem nechodila na porodní kurzy do porodnice, nevím, jak jsou vedené, nevím, co se tam v nich probírá, ale zkušenosti, které mám já přímo s těmi lidmi, které jsem si během těhotenství a k porodu vybrala, se kterými jsem já spolupracovala, ty mi stačily a od nich jsem se dozvěděla vlastně všechno.

Bylo to prostě lepší, než když jsem si u toho prvního porodu jenom řekla: “Jo to zvládnu.”

Podle mě ta podpora je hrozně důležitá. A chlap není podpora. Jako je to sice perfektní, je super ho tam mít, ale je lepší mít i někoho, kdo zvládá ty krizové situace, kdo ví, co má dělat.

---

Zároveň, když je chlap nějakým způsobem připravený, tak může být prospěšnější, než když tam je jenom přítomný.

---

Přesně.

Moc děkuji za rozhovor.

Rozhovor připravila:

Mgr. Magda Macoszková