„Každá žena je k porodu stvořená“ – porodní příběh Terezy o svém porodu, který proběhl přesně tak, jak chtěla.

S velkou radostí a vděčností s vámi sdílím další ze série pozitivních porodních příběhů. Tentokrát jsem vyzpovídala Terku, která sdílela o svém druhém i prvním porodu. Nasdílela pro vás, které konkrétní kroky a informace jí pomohly během přípravy na svůj druhý porod – který proběhl přesně tak, jak chtěla. Sdílela i cenné zkušenosti ze svého prvního porodu, díky kterému věděla, co u druhého opravdu nechce a měla již odvahu a sebedůvěru si o to říct.

Pamatuješ si na své představy o porodu ještě předtím, než ses na něj začala připravovat? Vzpomínáš si na ten stav mezi prvním a druhým porodem?

Můj první porod byl v pohodě, ale byly tam některé věci, kvůli kterým jsem věděla, že příště chci jinak a proto jsem se o to začala zajímat. Chtěla jsem, aby to bylo přirozené a aby ten start byl co nejlepší, jak pro malou, tak pro mě, abych se nemusela dlouho zotavovat. Chtěla jsem, aby to bylo prostě tak, jak to má být.

---

A s jakým záměrem ses přidala na Těhotenskou jógu a na Předporodní přípravu? Jaký tam byl záměr?

Já jsem vždycky cvičila. Chtěla jsem pokračovat v tom cvičení, což v těhotenství úplně nejde tak jako předtím. A měla jsem pocit, že mi to pomůže pomoct při tom porodu, aby měl co nejjednodušší nebo nejhladší průběh. Chtěla jsem být připravená. Proto jsem dělala všechno, aby to bylo hezké. Mě konkrétně to asi pomáhá vědět, co mě čeká, být informovaná, vědět, jak to má být v ideálním stavu.

A před prvním porodem jsem chodila do nemocnice, ale tam to bylo hodně obecné a nebylo to pro mě dostačující. Oni to tam berou z toho zdravotního hlediska a nebylo to takové osobní.

---

Překvapilo tě na těhotenské józe nebo na předporodní přípravě něco? Byl tam nějaký moment překvapení?

Možná, že ta jóga je docela náročná. Já sice sportuju, ale spíš takové kardio posilování a ta jóga je sice klidná, ale přitom je náročná. Možná to je i tím těhotenstvím, že to bylo náročné, ale mně se to líbilo.

---

Jak se pak těhotenská jóga propsala do tvého konkrétního dne? Co jsi začala dělat, nebo co jsi naopak přestala dělat. Ovlivnilo to nějak tvůj den?

Naučila jsem se správně dýchat. Dýchat v tom smyslu, když mě něco zaskočí nebo rozhodí, tak se vždycky nadechnu, vydechnu a snažím se to jako lépe zpracovat. Tam si myslím, že to mě hodně změnilo. A další věc je, že jsem v těhotenství měla problémy s bedry, které normálně nemívám, ale na józe jsem se naučila napřimovat. Často si to během dne vybavuju a snažím se napřímit se a lépe dýchat.

---

Jak se postupně během těhotenství proměňoval díky přípravě tvůj vztah k porodu? Proměňoval se nějak?

Určitě jsem měla postupně větší víru v sama sebe a ve své tělo, že to dokážu, že to přijde a že se to stane a bude to tak, jak to má být. A třeba ty afirmace, co jsme dostávali, tak mám v garáži na lednici, protože tam chodím často… Vždycky, když jsem je viděla, vždycky mě to hrozně uklidnilo. Četla jsem si to fakt pravidelně. Dodnes je tam některé mám. Afirmace mě hodně uklidňovaly a dávaly mi víru v sebe, v sebe sama.

---

To je úžasné slyšet, že ty afirmace působí tak, jak mají působit – že neustále vrací do toho pocitu klidu, do důvěry…

Ano, že porod je prostě přírozený a je to tak, jak to má být a to tělo to zvládne.

---

Tak to je krásné. A jak nakonec tvůj porod proběhl?

Od začátku jsem si říkala, že bych chtěla porodit do dvou hodin. Chtěla jsem, aby to bylo rychlé, protože jsem měla doma starší Elišku – ta byla ještě kojená, byla malá, nikdy nespala beze mě, takže jsem měla strach. V ten den jsme byli na procházce a po sto metrech mě začalo bolet břicho, měla jsem ho těžké tak, že jsem nemohla chodit. Večer v deset hodin mi pak praskla plodová voda, ale nebyly žádné stahy. Komunikovala jsem s Luckou, se svou dulou. Takže jsme čekali na stahy a ty přišly za hodinu a byly co pět minut, takže jsme hned jeli a do půl hodiny v nemocnici jsem porodila.

---

Takže to proběhlo přesně tak, jak jsi chtěla. Bylo to rychlé.

Ano. Manžel byl vlastně za dvě hodiny doma, s Eliškou šli spát a my v porodnici jsme šly odpočítat.

---

Přestože byl tvůj porod tak rychlý a krátký, vzpomeneš si na něco, co ti během porodu pomáhalo?

Dýchání, na to jsem se snažila fakt myslet. A další věc… díky předporodnímu kurzu, jsem už věděla, že si můžu říct, když něco fakt nechci. Já jsem opravdu nechtěla ležet na zádech, protože mi to nedělá dobře. A když oni mě položili, že si chtějí poslechnout ozvy, já jsem říkala, že nemůžu… že nemůžu ležet. Říkala jsem, že budu chodit. A díky tomu, že jsem si to řekla, tak jsem pak rodila v jakoby v dřepu. Oni mi zvedli to lůžko, takže já jsem byla opřená a předkloněná a to bylo super.

---

Ale vnímáš, že to bylo jenom na základě toho, že sis o to sama řekla…

U prvního porodu jsem to nevěděla, nebo jsem si o to neřekla, ležela jsem a nedělalo mi to dobře. Ale u toho druhého si myslím, že jsem měla už více sebedůvěru. My jsme se o tom bavili na těch kurzech, že si můžeš v klidu říct, co chceš a oni to brali fakt v pohodě.

---

To je úžasný příklad toho, jak jen tím, že žena vysloví své přání, tak se ta rutina personálu v porodnici úplně změní a řeknou: „No tak dobře, tak to můžeme udělat jinak.“

Ano, porodní asistentka hned řekla, že vidí, že mi to nesedí, takže nakonec jsme našli super polohu, která pro mě byla úplně parádní. Fakt mě to hrozně dělalo dobře, ale musela jsem si to tak říct, že nechci ležet. Já jsem nemohla. Tím, že to bylo fakt intenzivní, tak já jsem chodila jenom a nemohla jsem prostě v klidu ležet. Nešlo to.

---

Máš z prvního porodu zkušenost s nějakými zásahy do porodu? Protože už jen to, že ženě personál říká, že si má u porodu lehnout, tak lze vnímat jako zásah do toho spontánního průběhu…

Můj první porod byl taky rychlý, neměla jsem epidurál, ani nic podobného. Ale u prvního porodu jsem spíš měla problém s tím, že mě tam nechali samotnou a já jsem nevěděla, co mám dělat. Proto jsem věděla, že u druhého to tak nechci, že tam chci mít někoho, kdo mi řekne, postupuje to, je to v klidu, dýchej. U prvního porodu mi říkali: “Vy ještě nerodíte.” Nechávali mě tam, když byly kontrakce, já jsem nevěděla, co mám dělat. Říkala jsem Vaškovi, ať je zavolá. Když přišla porodní asistentka tak jen řekla: “Vždyť tady se nic neděje” a šla pryč. Takže jsem věděla, že tohle chci jinak. Že tam chci mít někoho, kdo bude u mě, bude mi říkat, co mám dělat, že to je v pohodě, bude mě uklidňovat. Pak vlastně u toho prvního porodu jsem neměla ani porodní plán nic a až na šestinedělí jsem zjistila, že mi dali umělý oxytocin. Nikdo se mě během porodu neptal a já jsem ani nevěděla, že jsem ho dostala. Když jsem měla ty kontrakce, tak jsem jim říkala, že chci něco na bolest a oni mi řekli, že už je pozdě, že už to hodně postupuje, že mi nic nemůžou dát. Až potom jsem zjistila, že mi dali oxytocin. Kdybych byla připravená, tak bych věděla, že to nechci.

---

Dalo by se říct, že se tam stal vlastně nějaký neinformovaný zásah…

---

Dokázala bys ještě odpovědět, proč by se podle tebe měly ženy snažit o přirozený porod bez zásahů?

Každá žena je k tomu porodu stvořená. Přijde mi to přirozené a když žena naslouchá sama sobě, tak je to i o té sebedůvěře a je to prostě lepší. Ale mám kamarádky, které měly epidurál a nemají s tím problém. Ale mě šlo asi taky o ten začátek pro miminko. Nedokážu to asi úplně popsat, proč to je lepší nebo horší. Já vím, jak jsem to chtěla a tak jsem to měla.

---

Já tam třeba vnímám to, že ženy často neví, že zásahy vyvolávají další zásahy a potom to je taková lavina zásahů a někdy to dojde až k akutnímu císařskému řezu.

U mého prvního porodu přišel doktor. “Ježiš takhle budete rodit do Velikonoc, vy musíte tlačit dole a ne v hlavě.” A měl další poznámky, přestože jsem rodila jen chvíli – čtyři hodiny. Nebyla jsem tam dva dny. Tím mě hodně znejistil a byla jsem pak samozřejmě nervózní, nevěděla jsem, co se děje a nebylo to tak hezké, jak to mohlo být. I když na to ráda vzpomínám, měla jsem hezký porod, ale u toho druhého jsem věděla, že některé věci chci jinak. Nelíbilo se mi, jak ke mě v porodnici mluvili.

---

Špatně zvolená slova během porodu extrémně zraňují… Když se ještě vrátíme k tomu porodu, dokázala bys jako druhorodička popsat vliv porodu na poporodní období? Protože taky vnímám, že ženy před sebou vnímají jen ten porod. Často ale vlastně ten porod je velmi zásadní pro to, co se bude dít po porodu. Jak jsi to měla ty?

Tím, že jsem byla u druhého porodu více připravená, více informována, tak vše bylo klidnější. Porodila jsem a měla jsem Barunku u sebe pořád, non-stop. Když se narodila Eliška, tak vím, že po prvním dni jsem si chtěla odpočinout nebo něco, tak jsem se zeptala sestřičky, ať si ji na chvíli vezmou a dodneška na to myslím, že jsem ji tam neměla dávat. Ona byla dvě tři hodiny na tom oddělení, kde jsou všechna ta miminka a spala. Vím, že tehdy jsem si říkala, že to je nějak dlouho, že bych ji chtěla k sobě. Dneska vím, že jsem si ji měla nechat u sebe, ale to asi nebylo porodem, bylo to spíš neinformovaností. Ale jinak jsem měla holky u sebe a bylo to v pohodě. Rozdíl tam asi až tak nebyl.

---

Takže tím, že tvé porody byly přirozené, tak se nic nepromítlo až tak do toho poporodního období?

Ano, díky tomu, že porody byly v pohodě, tak jsem mohla chodit, neměla jsem nástřih, žádné poranění, takže jsem byla schopná fungovat.

---

Když zmiňuješ nástřih – připravovala sis nějak porodní cesty? Hráz?

Masírovala jsem si hráz, jedla jsem lněné semínko a pila jsem maliník. Myslím si, že i cvičení s pánevním dnem určitě pomohlo, protože Barunka byla větší a porod proběhl bez poranění.

---

Přípravu porodních cest před porodem vnímám jako zásadní a málo se asi mluví o tom, že se hráz během masírování opravdu promění – změkne, zpružní a během porodu to fakt pomůže.

A dělala jsem si i bylinnou napářku.

---

Napadá tě ještě nějaký vzkaz nebo nějaká informace, kterou by si měly přečíst právě ty ženy, co se chystají na svůj první nebo druhý porod?

Myslím si, že je fakt důležité si věřit. Pamatuju si, jak jsi říkala, že vlastně nemusíš ani nic dělat a samo se to děje, samo to přijde. To mi během porodu hrozně pomohlo. Ráda na svůj porod vzpomínám a neberu jej za nějaký hrozný zážitek nebo nejhorší bolest na světě. Samozřejmě, že to bolí, ale ten výsledek, ten proces a pozitivní zážitek stojí za to. Znám holky, které neměly hezký porod a mají z toho možná i trauma, nevzpomínají na to dobře. Myslím si, že ten začátek se pak promítá do toho života s miminkem, ať už co se týče kojení nebo i toho společného vztahu.

---

Taky vnímám, že v období těhotenství, porodu a po porodu je tam obrovská citlivost a když se něco nepovede, tak si to žena pamatuje celý život.

Přesně.

---

Děkuji moc za sdílení a rozhovor.

Rozhovor připravila: Mgr. Magda Macoszková

Jsem lektorka těhotenské, poporodní jógy a celostní přípravy
k porodu, laktační poradkyně ve světle Instinktivního kojení
a přirozené péče o miminko, průvodkyně v on-line kurzech INSTINKTIVNÍ POROD, INSTINKTIVNÍ KOJENÍ a Dlouhodobé kojení a laskavé odstavení.