„Po poradenství jsem měla víc sebedůvěry a odvahy dělat věci po svém.“ (Příběhy z laktačního poradenství)

Jak ses cítila během našeho setkání? Co pro tebe bylo největší úlevou nebo překvapením?

Cítila jsem se v pohodě, asi hlavně proto, že jsi pro mě nebyla úplně cizí, tím že jsme se neviděly poprvé. Největší překvapení pro mě bylo, když jsi mi řekla “zkus ho dát vykakat” a on se fakt vykakal. To mě jakože vůbec nenapadlo, že by mohla takto miminka komunikovat, takže to mě hodně překvapilo a přiznám se, že i když se mi to potvrdilo asi 4x během toho dne, stále jsem si říkala: Ty jo, náhoda… a úlevou bylo určitě utvrzení v některých věcech, že to dělám správně a nemám poslouchat “rady” babiček :))

---

Jak jsi vnímala můj přístup – to, že jsem na tebe nesahala a nemanipulovala s miminkem?

Mě zrovna asi kontakt nijak zvlášť nevadí, spíš v tom ale vidím pozitivum, že jsi to hned zkouším sama a ty mě jen navádíš jak to správně udělat, což je lépe zapamatovatelné :))

---

Jak ti pomohlo, že jsme pracovaly s přirozenými polohami a instinktivním kojením? Co ti to přineslo do vnímání sebe, svého těla, miminka a celkově procesu kojení?

Ze začátku to bylo asi těžší, začít to dělat jinak, když jsme nějak už měsíc fungovali, ale ve finále si to užívám, když potřebuji, mám díky instinktivní poloze volné ruce, když ne, tak se mazlíme. Dnes už doma vlastně nekojím jinak :))

---

Co se u vás po našem setkání změnilo? Jaké výsledky nebo pocity sis odnesla do dalších dní?

Když nad tím teď zpětně přemýšlím, tak jsem se asi potřebovala i emočně trochu vypovídat z toho nátlaku okolí a všech těch názorů, takže jsi mi vlastně plnila i úplně jinou funkci, než jen tu, kvůli které jsem tě volala… rozhodně jsem měla o něco víc sebedůvěry a trochu odvahy dělat věci po svém… a samozřejmě jsem začala s BKM :)) (s bezplenkovou komunikační metodou, poznámka M.M.)

---

Co bys řekla jiné mamince, která zvažuje, jestli si mě má zavolat?

Já teď docela často říkám kamarádkám, pokud opravdu chtějí kojit (ať už jim to nejde ze začátku, nebo kolem půl roku miminka si myslí, že nemají dostatek mléka) tak si myslím, že vždy existuje řešení, ať to nevzdávají a vyhledají pomoc, že to není ostuda, ať necítí třeba nějaký pocit selhání… Já chtěla moc kojit, dá se říct že za každou cenu, jsem byla ochotná podstoupit cokoli když to přeženu, takže já zrovna nechápu názory typu: „Moje mamka mě taky kojila jen 3 měsíce nebo Dr mi řekla že mám slabé mléko ať začnu dokrmovat…“ takže si myslím, ze vyhledávání pomoci odborníka je na každé mamince, jak k tomu kojení přistupuje a co je ochotná pro to udělat… a byť jsem zrovna nedávno toto řešila s kamarádkou, stejně sáhla po tom UM, takže si stejně každý udělá jak asi cítí no…

Autorem článku je:

Mgr. Magda Macoszková