„Měla jsem pocit, že mám špatné mléko a že dělám něco špatně. Po poradenství se změnilo úplně všechno.“ (Příběhy z laktačního poradenství)

Mnoho žen během začátků kojení prožívá pocit, že je s nimi nebo s miminkem něco špatně. Miminko chce být často nebo pořád na prsu a okolí (včetně pediatrů) v tomto případě začne mluvit o slabém nebo hladovém mléce nebo o tom, že žena má mléka málo. Pochybnosti o vlastním těle a schopnosti kojit začnou růst až se v nich můžeme úplně ztratit.

Během laktačního poradenství pro vás vytvářím bezpečný prostor, nabízím vysvětlení potíží s kojením pohledem přirozených biologických potřeb miminka a instinktivního kojení. Snažím se o nejempatičtější a nejlaskavější podporu. Jsem přesvědčená, že manipulace strachem, tlak a vysvětlování problému vyplývající z nedostatečnosti ženského těla tvořit mateřské mléko nebo zpochybňování schopností miminka se kojit během funkční podpory kojení nemá své místo.

Co nabízím místo toho? Moje laktační poradenství vychází z podpory kojení respektující přirozené schopnosti ženy kojit a tvořit mateřské mléko, přirozenou potřebu miminka se kojit a přirozený proces kojení.

Rozhodla jsem se oslovit maminky, se kterými jsem se potkala během laktačního poradenství. Poprosila jsem je o zpětnou vazbu na naše setkání. Zajímalo mě, jak se cítily během laktačního poradenství a co jim skutečně pomohlo v jejich cestě k úspěšnému kojení.

V tomto článku sdílím odpovědi na mé otázky po poradenství. Pojďte si přečíst, co ženě nejvíce pomohlo a její konkrétní cestu za klidem během kojení – ze stavu „chci to ukončit“ do stavu „plně kojíme“. Tato maminka mě kontaktovala během svého šestinedělí.

Nechť je vám sdílení k užitku.

---

Jak jste se cítila během našeho setkání? Co pro vás bylo největší úlevou nebo překvapením?

Cítila jsem se trochu nervózně, protože jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Všechno jste mi ale moc hezky vysvětlila a největší úlevou pro mě byla poloha v leže – „kojospaní“.

---

Jak jste vnímala můj přístup – to, že jsem na vás nesahala a nemanipulovala s miminkem?

Vnímala jsem to velmi pozitivně, protože v nemocnici mi strašně vadilo, když mi sestry pořád sahaly na miminko a na prsa.

---

Jak vám pomohlo, že jsme pracovaly s přirozenými polohami a instinktivním kojením? Co vám to přineslo do vnímání sebe, svého těla, miminka a celkově procesu kojení?

Hodně mi pomohlo uvědomění, že není špatně, že je malá pořád na prsu. Měla jsem pocit, že mám špatné mléko, že ho mám málo, a hodně jsem o sobě pochybovala, že dělám něco špatně. Savčí poloha nám sice moc nevyhovuje, ale občas ji používáme.

---

Co se u vás po našem setkání změnilo? Jaké výsledky nebo pocity jste si odnesla do dalších dní?

Změnilo se úplně všechno. Začala jsem se na sebe dívat jinak, víc jsem si věřila a věděla jsem, že dělám všechno pro to, aby byla malá spokojená. Najednou mi přišlo úplně v pořádku, že je malá skoro pořád na prsu. Konečně jsem všechno pochopila.

---

Co byste řekla jiné mamince, která zvažuje, jestli si mě má zavolat?

Jsem moc ráda, že jsem na vás dostala kontakt. Myslím, že kdybych s vámi neměla schůzku, tak už nekojím, protože jsem to chtěla vzdát a malá dostávala i příkrm. Teď plně kojíme a jsem za to moc vděčná. Pokud má nějaká maminka pochybnosti nebo si jen neví rady, určitě bych jí doporučila schůzku s vámi.

Autorem článku je:

Mgr. Magda Macoszková